Vše o pitné vodě s MUDr. Františkem Zámolou: Díl třetí

Minerální vody deklarované jako léčivé by se měly dlouhodobě pít pouze na doporučení lékaře nebo v rámci krátkodobé léčebné kúry. Pro běžné pití jsou vhodné hlavně slabě mineralizované vody, které je dobré střídat. Kyselky jsou vhodné pro snížení kyselosti žaludku při nižším pH. Minerální vody alkalického charakteru bychom zase měli pít, pokud potřebujeme zvýšit kyselost žaludku a organismu. Mimo to minerální vody podle zákona nespadají mezi pitné vody, a proto není jejich kvalita ze zákona tak přísně regulována jako u pitné vody. Mohou být i radioaktivní nebo obsahovat přemíru jednotlivých látek, jako je arzen, selen atp. Velmi často se ale setkáváme ve spotřebitelských testech s tím, že ty druhy vod, které se prodávají v obchodech jako minerální, mají jen špetku minerálů navíc a jsou ještě spolu se sodovkami dodatečně karbonovány.

 Opravdu můžeme z pitné vody získat dostatečně množství minerálních látek, jako je vápník nebo hořčík?

  Ne, nemůžeme! Abychom pokryli denní spotřebu vápníku, která činí asi 800 mg, museli bychom vypít průměrně 6,5 litru vody z vodovodu. Navíc naše tělo by muselo dokázat stoprocentně vstřebat všechen vápník rozpuštěný tomto množství vody. K pokrytí denní potřeby hořčíku, která se pohybuje kolem 300 mg, by bylo třeba vypít asi 24 litrů vody. Opět platí, že náš organismus by musel vstřebat bezezbytku všechen hořčík rozpuštěný ve vodě. Podle vědců, kteří se touto problematikou zabývali, dokáže naše tělo zužitkovat pouze 3-5 % anorganických prvků rozpuštěných ve vodě. Tím se množství vody, které bychom museli vypít, zvyšuje 2okrát! Jinými slovy řečeno, aby člověk pokryl pitím svou denní potřebu vápníku, musel by vypít každý den 130 litrů vody, u hořčíku pak neuvěřitelných 480 litrů. Ideálním a hlavním zdrojem minerálů pro člověka tedy není voda, ale jsou to rostliny.

  Lidské tělo využívá organické sloučeniny minerálů mnohem účinněji než z anorganických sloučenin.

 Jaká voda je pro lidský organismus nejvhodnější? Minerální, balená, kohoutková nebo filtrovaná?

  Na pravidelné pití je bez diskuze nejvhodnější filtrovaná voda. Samozřejmě mám na mysli filtrovanou vodu upravenou prostřednictvím reverzní osmózy, která dokáže odstranit maximum škodlivých látek.

  Je pravdou, že popularita balených vod v plastových lahvích je velmi vysoká. Bohužel většina lidí se mylně domnívá, že potravinářský průmysl odpovědně reguluje spotřebu vody, protože je to nejdůležitější součást lidského těla. Není tomu tak. Většina vody v plastech je jednoduše vodou z kohoutku, která projde minimálním množstvím filtrů, aby lépe chutnala. Z Velké Británie je znám případ, který byl v tamním tisku publikován v roce 2012, kdy velké nadnárodní řetězce prodávaly zákazníkům balenou filtrovanou vodu z vodovodu s přirážkou 2500 procent! Pokud je balená voda špatně skladovaná na přímém slunci nebo při vysokých teplotách, uvolňují se do ní z plastového obalu ftaláty, může se v ní objevit také antimon (stibium), které se využívá jako redukční činidlo při výrobě plastových lahví. V neperlivé balené vodě skladované po dobu jednoho roku byl zjištěn vysoký počet mezofilních (bakterie, kterým se nejlépe daří při teplotách 20-40 “C - pozn. red.) a psychrofilních bakterií (chladnomilné bakterie, které rostou nejlépe při teplotách nižších než 20 "C; v přírodě se vyskytují v hlubokých jezerech nebo studených pramenech, kde rozkládají organické látky klesající ke dnu - pozn. red.). Ze skleněných lahví se zase může do vody při dlouhodobém skladování uvolnit olovo, protože to se stále používá při výrobě skla.

  Chlorováním kohoutkové vody v úpravnách vody vznikají jako vedlejší produkt dezinfekce látky, které jsou karcinogenní, např. trihalogenmetany (THM) nebo halogenoctové kyseliny (HAA), o nichž už jsem mluvil. Pokud je člověk citlivější na chlor, tak se může dlouhodobou konzumací chlorované vody, v níž jsou obsaženy trihalogenmetany, dopracovat k různým chronickým onemocněním, nebo dokonce až k rakovině. Nejnověji byla potvrzena domněnka, že pokud je někdo citlivý na chlorovanou vodu, tak se dříve nebo později dopracuje k potravinovým alergiím.